Část 5: Tenzidy a detergenty

V minulém díle jsme shrnuli, co vše přípravky pro mytí nádobí v myčkách, ať už se jedná o tablety či prášek, obecně obsahují. Dnes se budeme věnovat podrobněji skupině látek souhrnně značených jako povrchově aktivní látky, tedy tenzidy, méně často surfaktanty. Je to totéž, jen s tím rozdílem, že slovo surfaktant má původ v angličtině, zatímco tenzid pochází z němčiny.

S tenzidy jsou neodmyslitelně spojeny také detergenty, což jsou chemické látky či směsi chemických látek, které jsou určeny k čištění. Vzhledem k tomu, že se tenzidy používají k čištění velice často, jsou tyto dvě skupiny nezřídka zaměňovány. Je třeba ale upozornit, že ne každý tenzid je detergent (tenzid nemusí mít nutně čisticí schopnost) a zároveň ne každý detergent je tenzid. Také je obvyklé, že v detergentu, tedy prostředku určenému k mytí, jsou tenzidy obsaženy. V širším slova smyslu však může být detergentem i čistá voda, pokud se použije k čištění.

Jak všichni dobře víme, mastnota se téměř vůbec s vodou nemísí. Tuky i oleje jsou nepolární látky, voda je polární. Molekuly vody jsou spojovány vodíkovými můstky, zatímco molekuly olejů a tuků jsou k sobě přitahovány pomocí van der Waalsových sil.  K tomu, abychom smísení nesmiřitelných substancí umožnili a zbavili tak naše nádobí mastnoty, slouží právě tenzidy. Jsou to látky, jejichž vzhled připomíná spermie sestávající z více či méně nepolárního ocásku a iontové nebo alespoň polární hlavičky. Nepolární konec molekuly tenzidu je schopen interagovat pomocí Van der Waalsových sil s nepolární mastnotou, zatímco polární konec se snadno „mísí“ s vodou. To zajistí uvolnění nepolární nečistoty z povrchu nádobí a její převedení do mycí vody. Nakonec voda odtéká společně s tenzidem a nečistotami z myčky, zatímco mastnoty zbavené nádobí v ní zůstává.

Proces mytí, doslova boj tenzidů s mastnotou, můžete vidět na obrázku 4. Nepolární konce povrchově aktivních látek se noří do šedě znázorněné nepolární nečistoty, zatímco polární konce reprezentované na obrázku červenými kuličkami se rozptylují v polárním rozpouštědle, tedy vodě. Molekuly tenzidů tak v ideálním případě postupně obalí veškerou špínu, „odloupnou“ ji z povrchu nádobí a převedou do roztoku (viz pravý horní roh obrázku).

tenzidy 

Obrázek 4: Útok tenzidů na špínu

Tenzidy dělíme podle jejich charakteru na 4 základní kategorie - anionaktivní, kationaktivní, neionogenní a amfoterní nebo též amfolytické. Anionaktivní tenzidy mají polární iontovou část s negativním nábojem. Dá se říct, že se jedná o anion, který je doplněn kationtem, nejčastěji reprezentovaným sodíkem. Mezi tyto tenzidy patří například mýdla, alkylsulfonáty či alkylbenzensulfonáty. Kationaktivní tenzidy mají ve vodném prostředí naopak náboj kladný a charakteristickými zástupci jsou kvartérní amoniové soli, zejména chloridy. Neionogenní tenzidy mají sice polární, ale ne iontovou část molekuly. Typickým zástupcem jsou více či méně ethoxylované alkoholy či alkylpolyglukosidy. Nejméně častou skupinou jsou amfoterní tenzidy. Ty mohou mít ve vodném prostředí kladný i záporný náboj, což závisí  na hodnotě pH prostředí.

Přestože tenzidy nejsou v přípravcích pro strojní mytí nádobí nejdůležitější složkou, jsou podstatné. Pomáhají k odstraňování mastnoty, tedy tuků a olejů. Ty se od sebe liší teplotou tání. Zatímco tuky jsou při běžné teplotě pevné, oleje jsou kapalné. Proto je odstranit tuky složitější. Nezapomeňte tedy na to, že až budete mýt extrémně zamaštěné nádobí, zvolte intenzivnější mycí program s vyšší teplotou. S ním budete mít větší šanci, že Vám talíře po vytažení z myčky z ruky nevyklouznou! Nebo si alespoň pořiďte kvalitní tablety. Pak teplota mytí tak důležitá nebude!

Šťastnou ruku při volbě detergentů přeje Petr Houbička a tým Smart Cleaners

 

 


Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.